Od připojení Polska a Krymu k Ruské říší uběhlo více než století.
Karaimové žijící ve výše uvedených oblastech jsou po stejnou dobu poddanými Ruské říše.
I přes dlouholetý kontakt se zbytkem populace Ruské říše, jsou karaimové, příslušníci malé cizorodé skupiny, žijící ve dvou okrajových oblastech, které jsou značně vzdálené od centrální části Ruska , ruské lidu téměř neznámí, snad s výjimkou ruských obchodníků, se kterými karaimové obchodují ve velkých městech a v jižních přímořských oblastech.
Tato neznámost, někdy by se dalo říct až jakási záhadnost karaimů, je často příčinou nedorozumění, která neumožňují zcela naplnit touhu karaimů po občanském a společenském zrovnoprávnění s Rusy.
Hledání způsobů jak odstranit tato nedorozumění a hledání cest k vzájemnému porozumění a sblížení bylo jedním z hlavních životních a pracovních cílů mého zesnulého předka, všem karaimům velmi dobře známého Avrahama Firkoviče.
Otec byl sběratelem starobylých děl karaimských autorů, svitků, knih, fragmentů svitků a knih s biblickými texty, které pak zkoumal; kromě lásky k posvátným dějinám, bylo jeho vroucím přáním poskytovat našim spoluobčanům ruského původu pravdivé informace o karaimské víře a z ní vycházejícím způsobu života v karaimské komunitě; ani karaimská víra, ani způsob života neobsahují nic co by bylo v rozporu se zákony Ruské říše, která se po připojení Polska a Krymu stala novou vlastí karaimů.
Za jeden z nejspolehlivějších způsobů jak dosáhnout výše popsaného cíle považoval otec vydání Sborníku starobylých listin a jiných dokumentů, týkajících se občanských práv a postavení karaimů, z dob kdy ještě byli poddanými litevských knížat, krymských chánů, a který by obsahoval i texty zákonů Ruské říše, která přijala karaimy pod svou ochranu.
Tento otcův nápad podporovali i další členové karaimské komunity pečující o její blaho.
Nutnost realizace tohoto projektu je patrná, zejména tehdy, když karaimové přichází při svých obchodních aktivitách do kontaktu s úřady, které mají na starosti plnění různých omezení stanovených zákonem pro některé ruské poddané; někdy totiž omylem dochází ke krácení občanských a obchodních práv členů karaimské komunity, kteří jsou úřady zaměňováni s židy rabanity, od kterých se karaimové liší jak svým náboženstvím, tak svým jazykem i způsobem života.
Vedení karaimské komunity reprezentované zvláštní volenou institucí - Tavridskou a oděskou karaimskou duchovní radou plně podporuje vydání výše uvedeného Sborníku, proto mě k vydání zplnomocnilo dokumentem ze dne osmého července roku 1876, číslo 195, který je podepsán členy výše uvedené Rady - chachamem a dvěma chazany.
Tato plná moc obsahuje následující text:
Aby se naše národnostní a občanská práva dostala do obecného povědomí, je nutné všechna tato práva zveřejnit jako celek, proto Vás Tavridská a oděská karaimská duchovní rada zplnomocňuje shromáždit veškeré možné doklady o občanských právech, která byla karaimům udělena jak polskými, tak i ruskými panovníky, dále pak najít zkušeného knihaře, který by z nich sestavil knihu o právech karaimů, vyjednal s úřady povolení jejího vydání, a zajistil tisk potřebného množství výtisků; Rada Vás zplnomocňuje použít na vydání knihy svůj kapitál a užívat výnosy z prodeje této knihy.
Karaimové, aniž by si chtěli připsat nějaké zásluhy, si velmi váží toho, že se k nim carská ruská vláda vždy chovala milostivě a vždy je ve všech legislativních otázkách odlišovala od židů rabanitů; karaimové děkují Bohu za to, že jim ve věci občanských práv zajistil přízeň vlády.
Karaimové nezneužívají této přízně, jsou pracovití a vedou skromný a čestný život; karaimové neoceňují jen přízeň vlády vůči jejich komunitě, ale i postoj celé ruské společnosti, se kterou sdílí zájem o blaho naší drahé vlasti - Ruska.
Vydáním tohoto Sborníku nechceme pouze splnit vůli našeho zesnulého předka, ale chceme alespoň trochu přispět k blahu naší karaimské komunity; doufáme, že se Sborník setká s přízní členů této komunity; naší největší odměnou za všechny komplikace, které provázely vydání tohoto Sborníku, bude pozitivní přijetí ze strany našich souvěrců.
Zarja Abrahamovič Firkovič